Doprovází ženy k porodu, je s nimi v kontaktu celé těhotenství. Na porodním sále pracuje již přes 24 let. Ženám nabízí individuální přípravu k porodu. V minulých týdnech se jí podařilo asistovat u porodu holčičky koncem pánevním v poloze na čtyřech, o čemž mluví s obrovským nadšením. Řeč je o Lee Braunerové, porodní asistentce.

Jak jste se dostala k práci porodní asistentky?

Porodní asistentkou jsem chtěla být již od základní školy. Má teta pracovala jako ženská lékařka a vzpomínám, jak vyprávěla o porodech a já se rozhodla, že budu porodní bába! Do nemocnice jsem nastoupila v roce 1991, na porodním sále pracuji 24 let a neměnila bych. Ze začátku jsem si vedla statistiku, ale za ty roky nedokáži odhadnout množství maminek, o které jsem pečovala. Miminek budou tisíce.

Vedete individuální přípravu k porodu, v čem spočívá?

Žena mne kontaktuje mezi 14. – 20. týdnem, abychom se mohly více poznat. Na první osobní schůzce probereme průběh těhotenství, její představy o porodu a důvod, proč vyhledala služby porodní asistentky. Já ji naopak sdělím, co ji mohu nabídnout a dle potřeb ženy si domluvíme následné schůzky. Jejich počet se může lišit. Poskytuji komplexní péči v těhotenství , za porodu a v období šestinedělí. V nemocnici s nimi absolvuji těhotenské poradny a pokud potřebují, mohu je po porodu navštívit i v domácím prostředí. I přesto, že si zvolí individuální péči, ženy vědí, že jim může porod začít v době, kdy budu například na dovolené a v této chvíli mě zastoupí mé kolegyně. Abych byla schopna poskytnou maximální péči, měsíčně zvládám připravit a doprovodit k porodu tři ženy.

Proč si ženy volí individuální přípravu nebo přímo svou porodní asistentku?

Porod je velmi intimní záležitost, kterou ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi porodní asistentkou a ženou vzniká velmi blízký vztah. Poskytujeme citlivou péči na míru potřebám ženy. Přítomnost někoho, kdo zná její přání, komu důvěřuje, může velmi pozitivně ovlivnit průběh porodu. Žena se při porodu může soustředit sama na sebe a nemusí se příliš zabývat okolím. Žena dostává informace, zná doporučený postup a zároveň chce spolurozhodovat o tom, jak bude porod probíhat. Porod je v životě ženy často spojen s bolestí, strachem, úzkostí… Společně můžeme pracovat na zmírnění těchto pocitů či dokonce se jim úplně vyhnout. Porodní asistentka je spojnicí mezi lékaři a ženou. Žena se cítí v bezpečí, v klidu, v pohodě.

Jaký je rozdíl mezi porodní asistentkou a dulou?

Porodní asistentka má zdravotnické vzdělání. Je kompetentní vést fyziologický porod, rozezná rizikové faktory a adekvátně na ně reaguje. Nemůže zasahovat do porodního procesu. Zastávám roli porodní asistentky i duly současně. Rodičky povzbuzuji, utěšuji, snažím se jim být na blízku dle jejich konkrétních přání a potřeb.

Jak konkrétně vedete porody vy?

Jednoduše. Snažím se do porodů nezasahovat. Podporuji přirozené porody, které jdou svým tempem. Dávám ženám prostor, aby si řekly, co potřebují, jak a kde chtějí rodit. Například, ne všem ženám vyhovuje poloha v leže na zádech. Může si zvolit porodit v kleku, na čtyřech, na boku, do vody… Během porodu využívám rebozo šátky, vaginální napářku, homeopatika, aromaterapii, masáže. Samozřejmě pokud to situace vyžaduje, aplikuji i medikamenty.

Je nějaký porod, na který budete dlouho vzpomínat?

V minulých týdnech se nám podařilo asistovat u porodu holčičky s váhou 3670g koncem pánevním v poloze na čtyřech. Porod probíhal bez jakýchkoliv zásahů, bez píchání plodové vody, bez nástřihu, bez medikace. Děti a ženy to prostě umí.

V čem byl tento porod jiný?

Od začátku si žena přála rodit vaginálně. Vedení porodu koncem pánevním patří do kompetence lékaře. Celý proces vyžaduje hodně trpělivosti, dobrou spolupráci mezi rodičkou a personálem. Toto vedení porodu není tak obvyklé. Informace jsme získali na vzdělávacích seminářích, z kterých mi utkvěla v mysli slova „ruce za záda“. To znamená minimální manipulaci s dítětem za porodu. Máme z toho opravdu velkou radost, jak personál, tak maminka.

Porod je kompetencí lékaře, přesto jste s rodičkou více. Respektují vás lékaři?

Porodní asistentky a lékaři jsou partneři a pracují v týmu. Vedení fyziologického porodu spadá do kompetence porodní asistentky, která úzce spolupracuje s porodníkem, pediatrem a dětskou sestrou. Všechny porodní asistentky znojemské porodnice poskytují odbornou a empatickou péči. Mezi lékaři a porodními asistentkami je vzájemná důvěra.

Jak se díváte po těch letech na porodním sále na domácí porody?

Nejsem zastáncem domácích porodů. Jsem si vědoma komplikací, které mohou nastat. Vždycky vás může něco překvapit i po těch letech a počtech odvedených porodů. V nemocnici mám jistotu, že poskytuji rodičkám bezpečnou péči. Akutní situace můžeme okamžitě řešit. Díky tomu jsem i já v klidu. Zvládnutí zhoršené adaptace miminka nebo velkého poporodního krvácení v domácím prostředí bez lékařů a přístrojového vybavení je pro mne něco nepředstavitelného.

Foto: poradna s budoucí maminkou v porodnici

Foto: konzultace bezprostředně po porodu

Foto: návštěva porodní asistentky v domácím prostředí

Znojmo, 27.9.2022

29. září si připomínáme Světový den srdce – svátek věnovaný orgánu, jehož selhání způsobuje největší počet úmrtí. Onemocnění srdce a cév patří k nejčastějším příčinám úmrtí v Česku.

Srdce je orgán, kterým denně proteče na 8 tisíc litrů krve. Váží v průměru 300 gramů. Jeho onemocnění jsou stále nejčastější příčinou úmrtí u nás. Nejčastějšími srdečními onemocněními jsou ischemická choroba srdeční, fibrilace síní a srdeční selhání.

Ischemická choroba srdeční je způsobená kornatěním srdečních tepen – akutním projevem této nemoci je infarkt myokardu způsobený odumřením srdeční svaloviny kvůli akutnímu nedostatku krve způsobenému uzávěrem některé srdeční tepny. Projevuje se nejčastěji svíravou bolestí či tlakem na hrudníku, která může vyzařovat do krku, levé paže nebo do horní časti břicha. Dále může přítomný např. být pocit dušnosti, zvracení nebo různé srdeční arytmie. Většina pacientů ošetřených pro srdeční infarkt jsou lidé starší 55 let, s rostoucím věkem se množství pacientů léčených pro ischemickou chorobou srdeční zvyšuje, avšak ani čtyřicátníci bohužel nejsou výjimkou. Rizikové faktory ischemické choroby srdeční jsou m.j. kouření, obezita, zvýšení krevních tuků, cukrovka či jen zvýšená hladina krevního cukru, vysoký krevní tlak, věk nad 50 let, mužské pohlaví, nedostatečná pohybová aktivita.

Když srdce není schopno zajistit dostatečné zásobení organismu krví nazýváme srdeční selhání. Selhává funkce srdce jako pumpy a dochází k „zavodnění“ organismu, které se projevuje dušností z důvodu otoku plic nebo otoky dolních končetin nebo kombinací obojího. V celé populaci je asi 1-2 % lidí se srdečním selháním, v populaci lidí starší 70 let je to ale přes 10 %. „V naší nemocnici hospitalizujeme ročně kolem 350 pacientů se srdečním selháním, což je asi 11 % hospitalizací našeho pracoviště,“ uvedla Marie Kalčíková, lékařka Interního oddělení Nemocnice Znojmo.  Hospitalizováno je o něco více mužů než žen. Většinou se jedná  pacienty starší 75 let. V léčbě srdečního selhání se snažíme ovlivnit příčinu stavu (je-li to možné), dále podáváme léky na odvodnění, léky ovlivňující srdeční svalovinu a funkci srdce. Ve velké části případů se ale bohužel jedná o nevyléčitelné onemocnění – léčbou se snažíme zlepšit projevy onemocnění, stabilizovat stav a dosáhnout co nejlepší kvality života pacientů. U pacientů splňujících indikační kritéria se zvažuje i transplantace srdce.

Dalším onemocněním je fibrilace síní, což je druh arytmie, kdy se srdeční předsíně stahují nesynchronizovaně a neefektivně a srdeční komory se stahují nepravidelně, což může vést k nejrůznějším projevům jako např. pocitům přeskakování či vynechávání srdečního tepu, pocitu na omdlení, slabosti, dušnosti aj. „Zásadním problémem je riziko tvorby krevní sraženiny v srdečních předsíních, která se může uvolnit a způsobit mozkovou příhodu,“ upozornila Marie Kalčíková. Proto je u velké části pacientů třeba při přítomnosti této arytmie zahájit dlouhodobou antikoagulační léčbu (ředění krve), abychom předešli této závažné komplikaci. Kromě ředění krve se snažíme obnovit normální – sinusový srdeční rytmus: buď léky nebo elektrickou kardioverzí (aplikací elektrického výboje, který může nastolit původní srdeční rytmus – výkon se provádí za krátké celkové anestezie). Další z možností je např. radiofrekvenční ablace. „Zákrok, kdy se přímo v srdci ruší vodivé dráhy, které působí arytmii. Tento výkon se dělá na specializovaných arytmologických pracovištích, tedy mimo naši nemocnici,“ doplnila Kalčíková.

Světový den srdce je vhodnou příležitostí, jak změnit svůj životní styl a začít se starat o orgán, jehož selhání způsobuje největší počet úmrtí. Zařaďte do svého života vyváženou stravu, pohyb. Dopřejte si dostatek spánku, nekuřte a omezte alkohol. Především si hlídejte svůj krevní tlak, hodnoty tuků a cukru v krvi. Využijte preventivních prohlídek u svého praktického lékaře.

Foto: scintigrafický obraz srdce s jizvou po infarktu na jeho spodní stěně u 72 leté pacientky. Výhodou metody je zobrazení poruchy prokrvení buněk srdečního svalu, což v současné době neumožňuje žádná jiná metoda.

Znojmo, 29.7.2022 

Řada domácností často stojí před otázkou kam s prošlými léky. Určitě nepatří do koše, toalety ani spálit na zahradě. Jediné místo, kam tyto léky patří je lékárna, která je nechá bezpečně zlikvidovat.

Domácí lékárničky překypují řadou různých krabiček, lahviček, a to nejen volně dostupných léků, ale také těch, které pacientům předepíše lékař. Pokud lékům uplyne doba použitelnosti, stojí řada lidí před otázkou – kam s nimi. Rozhodně nepatří do popelnici či vylít do záchodu.

Spláchnutím léků do WC nebo vhozením do koše dochází k toxickému narušení životního prostředí, k ohrožení zdraví lidí, kteří s tímto odpadem přijdou do styku (ať už pracovně nebo i osob nepovolaných, včetně dětí). Z těchto důvodů je nutné léky likvidovat ve spalovně nebezpečných odpadů za přísně stanovených podmínek. Zde je bezpečně vyřešeno uvolňování toxických látek, které při spálení mohou vznikat, takže spálit je doma na zahradě je velmi nebezpečné.

„Prošlé a nepoužité léky by lidé měli odnést do lékárny, kde zajistíme jejich bezpečnou likvidaci. Lidé se nemusejí bát, že by museli něco platit. Tato služba je poskytována zdarma,“ uvedl Miloš Dolejský, vrchní farmaceutický asistent Nemocniční lékárny Nemocnice Znojmo. Zatímco v roce 2011 lékárna předala do spalovny 92 kg proexpirovaných léčiv, v roce 2021 to bylo 461 kg. Za prvních 6 měsíců letošního roku bylo v Nemocnici Znojmo zlikvidováno 232 kg.

„Výhodou v naší nemocnici je, že takto prošlé léky, které od veřejnosti vybereme, předáváme přímo do naší spalovny, kde jsou léčivé přípravky zlikvidovány a nikam je nemusíme převážet, proto prosím veřejnost, aby léky sami nelikvidovali a donesli je do naší lékárny, kde zajistíme jejich bezpečnou likvidaci ,“ uvedl Martin Pavlík, ředitel Nemocnice Znojmo.

Léčivé přípravky jsou často pacienty vráceny, protože jim lékař změnil léčbu nebo v případě úmrtí pacienta, po kterém léky doma zůstanou. Nutností je kontrolovat nejen lékárničku doma, ale také autolékárničku ve vašem voze, a to minimálně jedenkrát ročně. Pravidelnou kontrolou se předejde riziku užití starého léku. Léky je dobré donést do lékárny v papírové či igelitové tašce v původních obalech, tedy krabičkách, lahvičkách či blistrech, aby se lidé zbytečně nekontaminovali chemickými látkami.

Foto: léky k likvidace

Foto: spalovna nebezpečného odpadu Nemocnice Znojmo

Znojmo, 22.7.2022

S ohledem na zhoršující se epidemiologickou situaci a rostoucí počty nemocných s COVID-19  budou od pondělí 25. července 2022 v Nemocnici Znojmo návštěvy u hospitalizovaných pacientů jen ve středu a v neděli. Všem příchozím do nemocnice doporučujeme nošení respirátorů jako prevenci možné nákazy.  

Návštěvy bude možné od pondělí 25. července uskutečnit ve středu a v neděli od 14:30-16:30. „Vzhledem k tomu, že má nemoc COVID-19 u řady nemocných bezpříznakový průběh, prosíme všechny příchozí do nemocnice, aby v uzavřených prostorách použili respirátor, čímž ochrání nejen sebe, ale také své okolí a náš personál,“ informoval Zdeněk Monhart, náměstek léčebně-preventivní péče NZ.

Jsou upřednostňovány návštěvy mimo pokoj, pokud to situace a stav pacientů dovolí. Nejlépe ve venkovních prostorách, např. na zahradě nebo chodbách mimo oddělení, kde je větší prostor a nedochází zde ke kontaktu více osob na malém prostranství. „Prosíme příbuzné, aby do nemocnice na návštěvu přicházeli pouze, pokud se budou cítit zcela zdrávi a nebudou na sobě pozorovat jakékoliv známky onemocnění,“ doplnil Monhart.

Omezením návštěv není dotčeno právo dítěte/pacienta na přítomnost zákonného zástupce/opatrovníka, při splnění hygienicko-protiepidemických podmínek a pokud tím není narušeno poskytování zdravotních služeb. Stejně tak jsou nadále samozřejmé návštěvy pacientů v terminálním stádiu nevyléčitelného onemocnění, vždy po dohodě s ošetřujícím lékařem.

1.7.2022, Znojmo

Kaplanská služba je součástí moderní nemocnice a služba kaplana je poměrně pestrá. Stále je zatížena různými mýty a obavami. Kaplan rozhodně nikoho nenutí k žádné víře, nepřichází jen tehdy, když člověk umírá. Abychom tuto činnost přiblížili, požádali jsme o rozhovor nemocničního kaplana Mgr. Martina Veselého, který nejdříve v nemocnici pracoval jako dobrovolník, od roku 2021 je zaměstnancem nemocnice a vykonává kaplanskou činnost. Po vzniku paliativního týmu se stal jeho součástí, stejně jako se duchovní péče stává součástí léčebného procesu.

Kde jste se narodil?
Narodil jsem se v Brně, kde jsem prožil své rané dětství.

Jak jste se dostal ke studiu teologie?
Vzhledem k tomu, že tatínek pracoval v duchovenské službě a tehdejší režim neumožňoval studium, tak jsem se vyučil v Ostravě důlním elektromechanikem a později si udělal maturitu na průmyslovce. Potom jsem studoval dálkově teologii v Praze a nakonec jsem vystudoval v zahraničí Pastorační službu.

Co Vás přivedlo k službě duchovního?
Vydat se na dráhu duchovního jsem rozhodně v plánu neměl. Můj osobní život se vyznačoval a stále vyznačuje hledáním, a to i hledáním Pána Boha a jeho vůle. V mém životním procesu víry jsem jednoho dne přešel z intelektuální víry v Boha k osobní víře Bohu a bylo vymalováno. Ze sociologického hlediska mě rozhodně ovlivnila rodina, ve které jsem vyrůstal. Měl jsem úžasné hluboce věřící rodiče. Jejich životní příklad byl velmi silný. Vše, co měli, drželi vždy v otevřených rukou tak, aby z toho měli i druzí užitek. Něco takového se vám silně vtiskne pod kůži.

Chtěl jste být vždy kaplanem?
Rozhodně ne. Dlouhou dobu jsem v životě ani nevěděl, co to obnáší. Jsem introvert, který miluje lidi. A toto moje každodenní pnutí coby kaplana (vystoupení z komfortní zóny) mě vede k závěru, že Pán Bůh má neskutečný smysl pro humor.

Kde jste působil?
Do roku 1990 jsem pracoval v dolech. Po sametové revoluci jsem nastoupil dráhu duchovního a vystřídal několik míst na Moravě, až jsem skončil s rodinou zde ve Znojmě.

Jak dlouho se věnujete kaplanské činnosti?
Během působení v Tišnově jsem pravidelně tři roky docházel do věznice v Kuřimi, kde jsem vykonával duchovensko-psychoterapeutickou činnost. Tedy něco jako vězeňský kaplan. Ve Znojmě jsem od roku 2013 pravidelně docházel jako dobrovolník na rehabilitační oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných ve staré nemocnici a vykonával duchovensko-psychoterapeutickou činnost pod vedením paní primářky Půčkové. Byl to jakýsi pilotní projekt s paliativními prvky, jako je komunikace nejen s nemocnými, ale i rodinnými příslušníky, zmapování možností péče a příprava na ni. Také jsem jedenkrát týdně poskytoval skupinovou motivačně psychologickou ergoterapii na rehabilitačním oddělení. Kromě toho jsem přicházel i na jiná oddělení k duchovním či psychoterapeutickým intervencím dle žádosti lékařů, ošetřujícího personálu, nemocných, či rodinných příslušníků. Od října minulého roku pracuji na pozici nemocničního kaplana a jsem součástí paliativního multidisciplinárního týmu. Za tuto příležitost sloužit druhým jsem velmi vděčný.

V čem přesně Vaše práce spočívá?
Věřím, že život je Božím darem. Věřím, že to, jak jej každý den uchopujeme, je mnohem důležitější než to, čemu čelíme. Věřím, že jsme nadějí orientované bytosti, které se podle toho, jakou mají naději, také chovají. Věřím, že v životě člověka hrají velikou roli vztahy – s lidmi i s Bohem. To znamená, že moje práce spočívá v naslouchání a doprovázení. Pomáhám přinášet útěšnou naději nejen pacientům, rodinným příslušníkům (blízkým osobám), ale i zaměstnancům, jak zdravotnickému, tak i nezdravotnickému personálu při překonávání obav a stresujících okolností, do kterých se dostali, ale i z pocitu méněcennosti, osamělosti a neužitečnosti v nově vzniklých životních situacích. Pomáhám při řešení eticky náročných situací, právě tak i v procesu smíření a odpuštění. Snažím se přinášet naději.

Co s vámi pacienti nejčastěji probírají, jsou to obavy, strach?
Řečeno jedním slovem: život. Obavy a strach k životu patří. Velmi často se však i smějeme. Pacienti jsou vystaveni stresu způsobeného zdravotními problémy, situací, do které se dostali, či do které dostali druhé, vzhledem k vlastním okolnostem. Jsou v novém prostředí, leží v nové posteli a spí s cizími lidmi na pokoji a zažívají ztrátu soukromí. To vše jsou stresové faktory, které se podepisují na psychické odolnosti pacientů.

Působíte na všech pracovištích nemocnice?
Vypracoval jsem si harmonogram, abych během týdne navštívil všechna lůžková pracoviště nemocnice s tím, že v pondělí sloužím ve staré nemocnici na odděleních dlouhodobě nemocných, kde si bytostně uvědomuji naši lidskou křehkost bytí. Jakýkoliv požadavek na rozmluvu se mnou nebo žádost ošetřujícího personálu o psychoterapeutická intervenci má před harmonogramem přednost.

Vyhledávají vás také např. zaměstnanci?
Ano. Jsem zde pro všechny, jak pro zdravotnický, tak i nezdravotnický personál, nejen pro lidi spirituálně orientované, ale stejně tak pro ateisty či agnostiky. Přibývají i klienti z řad personálu.

Co je na vaší práci nejtěžší?
Vidět ztrátu, zejména ztrátu naděje v přímém přenosu.

Co rád děláte ve volném čase?
Rád aktivně i pasivně odpočívám. Do pasivního odpočinku počítám například čtení a do toho aktivního potom například sporty, podotýkám rekreačně: horské kolo a windsurfing a přes zimu rád lyžuji.

Kde čerpáte sílu po náročných dnech?
Především u Pána Boha. A potom si chodím vyčistit hlavu do přírody nebo na kolo. Mám však také pochopení a oporu pro svoji práci v manželce. Mám i svého mentora, se kterým se pravidelně setkávám za účelem vzájemné „supervize“ .

Máte oporu v manželce, znamená to tedy, že máte rodinu?
Ano, máme čtyři děti, dva chlapce a dvě děvčata v rozmezí devět až dvacet šest let a vnímáme to jako velké požehnání.

Máte oblíbenou knihu či citát?
Rozhodně je to Bible. Čtu ji každý den. Je to napínavé a stimulující čtení. Vřele doporučuji, zejména pro ty, kteří milují život a rádi přemýšlí.