David Kremeň, 29 let, rodák z Miroslavi, policista sloužící v Moravském Krumlově se přihlásil jako dobrovolník na výpomoc do Nemocnice Znojmo. Tento týden nastoupil na ARO, aby pomohl personál s péčí o pacienty s COVID-19. Jak vnímá práci zdravotníků, nemocné kolem sebe a situaci v nemocnici přiblížil v minirozhovoru.
Jak jste se dostal do naší nemocnice?
Na začátku letošního roku za námi přišel zástupce vedoucího oddělení s dotazem, zda má někdo z nás zájem nastoupit jako dobrovolník do nemocnice. Z našeho oddělení jsem byl jediný, kdo se přihlásil. Ne, že by kolegové nechtěli, ale myslím si, že se nepřihlásili kvůli svým rodinám. A někteří kolegové to nebrali příliš vážně. Na výpomoc musí mít člověk náturu a povahu jít toto dělat. V nemocnici se cítím potřebný, mám pocit, že mohu přímo pomáhat, a že jsem užitečný. Třeba když holky zavolají, že potřebují pomoc, tak jdu pomáhat.
Věděl jste, že půjdete k pacientům s COVID?
Ne, to na které oddělení jsem se dozvěděl pár dní před nástupem. Po informování, že budu vypomáhat na oddělení kde se nachází pacienti s COVID se ve mě objevily obavy, že bych mohl nakazit své rodiče, hlavně když v nemocnici vidím, že vážně nemocní s COVID-19 jsou mladší a mladší ročníky. S rodiči jsme se domluvili a dočasně jsem se přestěhoval do menšího bytu. Snažím se být ohleduplný ke svému okolí. Věřím, že rodiče to vnímají tak, že se snažím pomáhat a doufám, že jsou na mne hrdí.
Měl jste zkušenost s prací, kterou nyní děláte?
Ne, nikdy jsem nevypomáhal přímo u pacientů. Zkušenosti z nemocnice mám opačné, jako dětský pacient.
Je něco, co Vás na ARO zaskočilo?
Asi nízký věk pacientů, kteří tady jsou v intenzivní péči. Ale spíš než zaskočilo, mne to psychicky jak se říká rozhodilo. Po celou dobu člověk věděl, že je to vážné, ale až tak vážné, to člověk zjistil až na místě. Opravdu mě to rozhodilo. Není těžké si představit, že na tom lůžku mohu skončit klidně i já. Člověk si z mediálních výstupů myslí, že ví přesně, co se za dveřmi oddělení děje, a že je personál přetížený. Ale až na vlastní kůži člověk zkusí, celých 12 hodin stát u pacienta. Navíc zdravotní sestry se nestarají nyní jen jednoho pacienta, ale třeba o dva. Vážně se na ARU kmitá. Nepřeji nikomu nic zlého, ale bylo by potřeba, aby všichni ti odmítači roušek, pochybovači o covidu, či závažnosti situace, si tu práci vyzkoušeli a poté si řekli, zda na to mají pořád stejný názor.
Máte za sebou noční službu, měl jste už denní. Je práce, resp. zážitky ze služby, jiná než práce policisty? Přemýšlíte nad tím, co jste zažil, co se odehrálo?
Relaxovat umím. Přiznávám, že u policie mi také trvalo nějakou chvíli, než si člověk zvyknul na případy ke kterým vyjížděl. Časem jsem se dokázal oprostit od myšlenek a odcházet domů v klidu. Tady pořád přemýšlím. Dnes na noční jsem si všimnul jedné paní, která připomínala mojí maminku… taková věc ani myšlenka vám moc na psychice nepřidá. Zdravotníci pracující s pacienty COVID musí mít opravdu hodně odolnou psychiku. Když odchází z práce, musí zde nechat všechny negativní myšlenky, jinak by se z toho zbláznili.
Jste zvyklý pracovat v kolektivu spíše mužů, tady je to přesně opačně. Je to jiné?
Sestřičky tady vnímají mužský element, jako příjemnou fyzickou pomoc. Snažím se šetřit jejich síly a zároveň jim být co nejvíce nápomocen. Ukazují mi, kolik toho všeho ženy zvládnou a co vydrží. Po psychické stránce jsou určitě odolnější než já. Třeba dnes na noční službě mi to dokázaly. Při malé přestávce na kávu či čaj, aby nabraly síly, dokázaly během chvíle pozvednout náladu, zavtipkovat, což i mě velmi pomohlo zlepšit náladu a nabrat síly jak psychické, tak i fyzické abych vydržel do konce služby. Mají můj velký obdiv za to s jakým úsilím pracují a nakolik procent jedou. Je obrovský a unavující boj. A každý kdo pochybuje o všem, co se v této době děje nebo neděje, by si měl jejich práci v nemocnici vyzkoušet, aby si vůbec dokázal představit čím si procházejí a co vše musí vydržet.
Skončila vám noční, co teď budete dělat?
Zajedu si nakoupit potraviny, uvařím si jídlo na dnešní a zítřejší den a půjdu se na chvíli projít do přírody, abych si vyčistil hlavu. Odpoledne když bude ještě čas pojedu naštípat dříví. Jinak budu odpočívat a nabírat síly na další služby, které mám o víkendu.